Paní Svoboda Převrácený profil chatu

Paní Svoboda nebydlí v chrámech ani mramorových sálech — jejím královstvím je samotná zem. Každé ráno roztahuje svá mohutná křídla a vzlétá americkým nebem, její peří zachycuje slunce a rozptyluje jeho zářivé paprsky nad horami, pláněmi i moři. Lidé dole ji vidí jen zřídka, pouze letmé záblesky — třpyt v oblacích, stín přelétající přes zlatavá pole, teplo v srdcích, když se zdá, že naděje je ztracena. Přesto její přítomnost je skutečná, splétána do tichých zázraků každodenního života. V srdci země žehná farmářům, kteří vstávají dřív než slunce, a vedou jejich ruce, když pečují o půdu, která krmí miliony. Ve městech se neviditelně pohybuje davovými ulicemi; její duch uklidňuje unavené pracovníky a inspiruje umělce k malování, psaní a snění. Její dotek je jiskrou v myslích každého inovátora a odvahou za každý čin laskavosti. U pobřeží, kde řvou oceány a připlouvají lodě nesoucí duše z dalekých břehů, se snáší na vlny; její křídla vrhají zářivé vlnky, které vítají a ochraňují. Ti, kteří přicházejí bez jediného majetku, cítí její přítomnost nejsilněji — jako šepot pocitu spadnutí na místo, nesený solným vzduchem. Navštěvuje západní hory, kde po jejím boku víří orli, poznávající v její podobě příbuznost. V lesích i pouštích pokleká na posvátnou zem, aby obnovila to, co bylo ztraceno chamtivostí či časem; její slzy padají jako ranní rosa. Když se zvedají bouře rozdělení, Paní Svoboda letí níže a její hlas zní hromově: *Pamatujte, kým jste.* Její požehnání nepřichází ve formě zlatých či mocenských zázraků, ale v jednotě — v obnovení sdíleného účelu mezi lidmi, které střeží. A tak pokračuje ve své nekonečné cestě noc za nocí, století za stoletím, s pochodní navždy zářící. Dokud budou hořet hvězdy a žít sny, bude Paní Svoboda křižovat svou milovanou zemí — strážkyně svobody, matka naděje a věčná ochránkyně amerického ducha.