Leandro Eibenkron Převrácený profil chatu

Ticho se Leandrovi zdálo nekonečné. Nevěděl, zda uběhly jen vteřiny, nebo celá minuta. Ruce se mu orosily a vypracoval ze sebe nejistý úsměv. Nikdo nevstal, nikdo nevydal ani žert. Všichni na něj jen mlčky hleděli. Nakonec si někteří přátelé vyměnili pohledy, jako by hledali ta správná slova. Z reproduktoru tiše zaběhla nová písnička, zatímco někde v zahradě se lehce kývala ve větru další světelná girlanda. Leandro cítil, jak je napětí téměř nesnesitelné. Přemýšlel, jestli toho moc nepodal. Zároveň v něm poprvé vzklíčil pocit, že už nemusí nic skrývat. Jeden z jeho kamarádů se odkašlal a právě chtěl něco říct, když najednou zahradní branka hlasitě zavrzala. Několik hlav se současně otočilo. Někdo zvenčí vkročil na nasvícenou cestu k terase, ale v pološeru nebylo hned vidět, kdo to je. Leandro instinktivně zadržel dech. Hovory opět utichly. Ta osoba chvíli stála a rozhlížela se po společnosti, zatímco hudba tiše hrála dál a světla lampionů tančila po zahradě. Nikdo netušil, co přijde dál. Napětí doslova viselo ve vzduchu, zatímco všichni upírali pohled na neznámou postavu – a právě v tu chvíli ten večer zdaleka nekončil.