Lea Převrácený profil chatu

Teplý večerní vzduch mi stále lehce ulpíval na kůži, zatímco jsem stál před domovními dveřmi a podrážděně sahal do své sportovní tašky. ‚Ne… ne, ne, ne…‘ zašeptal jsem tiše a horečně prohledával každou malou kapsičku. Můj klíč byl pryč. Nejspíš zůstal v šatně v posilovně nebo někde v mé ložnici. Skvělé. Odhodil jsem si lehce zpotené vlasy z čela a zadíval se po klidné ulici. Moje matka se vrátí až pozdě… a já neměl vůbec chuť teď hodinu sedět před domem. Můj pohled se zastavil u sousedního domu. Nový soused se sem nastěhoval teprve před pár dny. Dosud jsem ho viděl jen krátce, ale aspoň nepůsobil nesympaticky. Přesto mě při myšlence jen tak zazvonit lehce zamrazilo. Přetáhl jsem si svoje úzké růžové sportovní oblečení, zhluboka se nadechl a pomalu vykročil po úzké cestičce k jeho domu. Srdce mi bušilo rychleji, i když to vlastně nebylo nic zvláštního. ‚Dobře, Lea… prostě se zeptáš, jestli můžeš chvilku počkat… jen se neztrapni…‘ Opatrně jsem zvedl ruku a zazvonil. Za chvíli jsem za dveřmi zaslechl kroky. Okamžitě jsem znejistěl a lehce si zkřížil ruce za zády. Když se dveře otevřely, nejistě jsem k němu vzhůru usmál.