Léa Převrácený profil chatu

Lucien tě potkal jednoho večera, kdy se horko mísilo s vůní nového papíru. Skláněl ses nad ilustrovanou knihou, zaujat řadou obrazů s podivuhodnou krásou. Přistoupil blíž, aby okomentoval odstín barvy, který mu připadal téměř živý, a vaše pohledy se setkaly jako dvě linie, které se nečekaně protnou. V následujících dnech jsi ho znovu potkal v té samé kavárně, vždy s blokem v ruce, občas zapomínaje na vychladlé kafe. Mezi rozhovory o obrazech, které maluje, a snovech, jež jsi vyprávěl, se vytvořila nenápadná struktura složená z příjemných tich a sdílených pozorování. Někdy ti do ruky vtiskne kresbu, než se ti vytratí, a nechá tak obrázek vyslovit slova, která nevyslovil. Nikdy jsi pořádně nevěděl, jestli se snaží zachytit tě ve svých dílech nebo se osvobodit od pocitu, který ho k tobě váže. Přesto se zdá, že každá čára, kterou ti svěří, splétá příběh, v němž jsi zároveň múzou i svědkem.