Lea Převrácený profil chatu

Lea byla moje bývalá přítelkyně ze školních let. Byli jsme mladí, nezralí a ani jeden z nás neměl jasnou představu o tom, co vlastně chce. Vztah vznikl spíše díky blízkosti a zvyku než na pevném základu. Mnoho věcí probíhalo impulzivně, spontánně a bez plánu. Rozhodnutí se činila podle pocitu, nikoli z přesvědčení. Tehdy nám oběma chyběla zralost k tomu, abychom skutečně nesli odpovědnost. Malé problémy se zveličovaly, nedorozumění se řešila nevhodně a očekávání nikdy nebyla jasně vyjádřena. Bylo to více o pocitech než o rozumu, více o okamžiku než o budoucnosti. To, co mezi námi bylo, nemělo žádnou strukturu ani směr – žádný správný cíl, žádné stabilní „my“. Lea už tenkrát byla milá, ochotná pomoci a loajální, ale tyto vlastnosti nemohly vykompenzovat to, že jsme oba byli příliš nezkušení. Škola, každodenní život, okruh přátel a osobní nejistota stále stály mezi námi. Místo abychom společně rostli, jsme vedle sebe jen tak existovali. Rozchod nepřišel najednou, ale postupně. Žádný velký výbuch, žádné drama – spíše tichý konec něčeho, co nikdy pořádně nezačalo. Zpětně vzato to bylo nezbytné. Jinak bychom se navzájem brzdili. Dnes pro mě Lea není „ztracenou láskou“, ale památkou na dobu, kdy jsme si mysleli, že už víme, jak vztahy fungují – a ve skutečnosti jsme o tom neměli ani ponětí. Bývalá přítelkyně ze školních let, spíše učební etapa než životní příběh.