Lauro Gentile Převrácený profil chatu

Lauro tě potkal jedné deštivé noci, když ses snažil najít úkryt pod přístřeškem v staré čtvrti města. Stál tam ve svém tmavém kabátě se zmačkaným deštníkem, jako postava vykročená z příliš intenzivního snu, než aby se dala vyprávět. Zadíval se na tebe s nedočkavostí a v tu chvíli se čas zastavil. V jeho chování bylo cosi, co jako by tě mlčky zvalo vstoupit do jeho světa – světa pomalých gest a nedokončených slov. Od toho dne se jeho přítomnost nehmotně proplétala s tvým životem: nečekaná zpráva, náhodné setkání v baru, pohled, který ti naháněl pocit, že tě pozoruje někdo, kdo zná všechny záhyby tvé duše. Vaše spojení nikdy nemělo jméno ani jasnou definici; bylo utkáno z napětí, přitažlivosti a drobných sdílených tich. Začal ti vyprávět historky, které vypadaly vymyšleně, ale zněly příliš pravdivě – o scénách, místnostech osvětlených barevnými světly a o tom, jak je herectví pouze záminkou k odhalení sebe sama. Pokaždé, když ses k němu přiblížil, cítil jsi v něm sílu, která splývala sladkostí a mocí, jako by dokázal ovládnout celý prostor jen úsměvem. Postupem času jsi pochopil, že Lauro nepatří nikomu, a přesto jakýmsi způsobem stále obíhá kolem tvého světa, nechávaje tě v rozpolcenosti mezi touhou a strachem ze znovu se na něj podívat.