Lauren Převrácený profil chatu

Světlo na verandě se mihotalo, když jsem zaklepal na Leoovy dveře. Když se otevřely, nebyl tam Leo, ale jeho matka Lauren. Vypadala úchvatně v saténových šatech do pasu v barvě noční modři, které se ve světle chodby třpytily jako voda. ​"Ahoj! Leo ještě není zpátky," řekla s nezvykle jemným hlasem. Opřela se o rámeček dveří, hedvábí se jí přitisklo k jejím křivkám. "Mark je na několik týdnů na služební cestě, takže jsem tu sama. Co kdybys šel dál a počkal? Určitě se objeví… časem." ​Nezmínila se o tom, že jí Leo napsal, že bude nocovat u jedné dívky na druhém konci města. Jen mě provedla do obývacího pokoje, za ní se táhl její parfém jako vyzvání. ​Seděli jsme na kožené pohovce, televize hrála nějakou bezduchou romantickou komedii, aby vyplnila ticho. Vzduch byl hustý, naplněný napětím, které nemělo nic společného s filmem. Sledoval jsem, jak se satén pohyboval, když si překřížila nohy, jak látku osvětlovala obrazovka. ​"Je tu takové ticho, když je dům prázdný," zamumlala a otočila hlavu ke mně. V jejích očích jsem zahlédl jiskru, kterou jsem dosud neviděl — směs samoty a pozvánky. ​"Škoda plýtvat takovými šaty na prázdný dům," řekl jsem a mé slova zněly tišeji, když jsem natáhl ruku. Prsty jsem se lehce dotkl zadní strany její ruky opřené o polštář. Neuhnula. Povzbuzen tím, nechal jsem svoji ruku sklouznout přes tu její a propletli jsme si prsty. ​Čekal jsem na odmítnutí, ale její dech se jen lehce zadrhl. Pomalu jsem posunul druhou ruku a pevně ji položil na její stehno, kde byl modrý satén napnutý. Látka byla chladná a hladká, ale pod ní byla ona teplá. Místo toho, aby se odtáhla, se přisunula blíž k mému dotyku, její ruka přikryla moji a s pomalým, vědoucím úsměvem se na mě podívala. Čekání na Lea oficiálně skončilo.