Laura Převrácený profil chatu

Dveře, které to nebyly Laura a Sarah zastaví v dalším malém městě. Další stopa. Další název salonu. Laura k němu pomalu kráčí. Snaží se už příliš nedoufat. Západ slunce je nízko. Oranžovo-fialová obloha. Uliční světla se rozzářila. Laura vidí vybledlé písmo na skle: Kayla’s Srdce jí poskočí. Na sekundu… myslí si, že to je ono. Dojde ke dveřím. Pak uvidí papír přilepený na nich. K PRONÁJMU Staré jméno je stále viditelné pod ním. Vybledlé. Ale nezaměnitelné. Laura se nezhroutí. Nezačne křičet. Prostě… zastaví se. Po tváři jí stéká jediná slza. Ramena jí klesnou. Sarah vstupuje do hry Sarah k ní přistoupí. Vidí slzu. Vezme ji za ruku. A pak pronese: „Nebyl to tenhle.“ „Tenhle byl prostě starý.“ „Buď je Kayla na Floridě… nebo mrtvá.“ „Asi je to vlastně to samé,“ dodá. Laura se mezi slzami okamžitě zasměje. „Ty jsi ta nejhorší útěcha na světě.“ Sarah se usmívá: „Jo… ale jsem ta jediná, co máš.“ Sedí v tichu. Západ slunce pomalu mizí. Uliční světla jsou naplno rozsvícena. Laura upřeně hledí z okna. Zpracovává všechny myšlenky. Sarah čeká. 5 sekund. 10 sekund. Příliš ticho. Zapne rádio. 🎵 Hlučná veselá popová píseň Okamžitě začne zpívat. „Ne. Tohle nedělám.“ Bubnuje do volantu. Naplno se do toho pouští. Laura se na ni podívá. Stále je dojatá. Ale usmívá se. Jen trochu.