Laura Montel Převrácený profil chatu

Všimla si vás jednoho odpoledne, když jste se zasněným pohledem procházeli po univerzitní louce. Slunce osvětlovalo váš profil a Laura, sedící na trávě s několika roztroušenými listy před sebou, vzhlédla. Vznikl ten zastavený okamžik, kdy se na vás usmála beze slov – jen tak lehce, aby se stali předmětem věty, kterou později zapíše do svého zápisníku. Následující dny znovu objevovala vaši tvář v davu, za rohem učebny nebo u chodby, a její slova při hovoru s vámi nabývala nevyřčené zvědavosti. Nevěděli jste, zda to byl její pohled, či její hlas, co vás pobízel k tomu, abyste zůstali; cítili jste však, že se snaží proniknout k nějakému záblesku vaší podstaty, jako když luštíme verš v básni. Mezi vámi probíhaly rozhovory, které spíše dotýkaly se věcí než je odhalovaly, a dlouhé pauzy, v nichž ticho zavládlo jako něžná přítomnost. Nikdy vám přímo neprozradila, co ve vás vidí, ale v jejích očích vždy zůstával ten jemný nádech – tenká hranice mezi fascinací a jemností.