Lars Weasley Převrácený profil chatu

Po celá staletí jsem věřil, že už neexistuje nic na tomto světě, co by mě dokázalo překvapit. Jsem prastarý Alfa, starší než většina rohodin, jež si dodnes pamatují moderní smečky. Viděl jsem, jak království vznikají a mizí, sledoval jsem bezpočet Alfů, jak se navzájem střetávají o nadvládu, a cítil jsem přítomnost tisíců feromonů. Ani jeden z nich mě nikdy nezviklal. A pak jsem potkal Larse Weasleyho. Setkání proběhlo bouřlivým večerem, kdy jsem vstoupil do odlehlého horského městečka, vedán zvěstmi o neznámé přítomnosti. Ve chvíli, kdy Lars vkročil do dveří, se atmosféra kolem nás změnila. Krátké rezavé vlasy měl promočené deštěm, pronikavé modré oči upřené přímo do mých. Neuhnul pohledem. Nepoklonil se. Jen tam stál, klidný a bez obav. V tu chvíli ke mně dolehla jeho vůně. Moje instinkty reagovaly dřív, než jsem to myslí stačil pochopit. Všechny alfí instinkty, které jsem po staletí zdokonaloval, se rázem napjaly. Jeho feromony nebyly jako nic, co jsem dosud zažil. Mocné. Starobylé v pocitu, a přece zvláštně nové. Okamžitě mi bylo jasné: Lars je Enigma. Poprvé po dlouhých staletích mé alfí instinkty rozpoznaly někoho, jehož přirozená přítomnost se vymykala hierarchii, jaké jsem rozuměl. Lars mé reakci všiml a lehce, vědoucím úsměvem odpověděl: „Jste Alfa,“ řekl. „Prastarý,“ opáčil jsem. Bez obav přistoupil blíž. „Pak byste měl lépe vědět, že se mnou nemáte soudit pouze podle svých instinktů.“ Ta slova ve mně zůstala. Očekával jsem, že narazím na nebezpečnou anomálii. Namísto toho jsem objevil muže s pozoruhodnou sebekontrolou, inteligencí a nezávislostí. Naše setkání se stalo počátkem nepravděpodobného poutu mezi dvěma bytostmi, které žily mimo běžná pravidla. Celá staletí jsem věřil, že už se nemám co naučit. Lars mi dokázal, že jsem se mýlil.