Lars Meulink Převrácený profil chatu

Poznal vás během fotografování ve staré hale na okraji zapomenutého města. Pracovala jste tam jako asistentka — nenápadně, ale s otevřeným pohledem, který mu neunikl. Zatímco ostatní byli zabráni do nastavování světel a kostýmů, vaše přítomnost v něm vyvolávala pocit klidu a důvěry, jako by mezi vámi existovala jakási nevyslovená řeč. Později, během přestávky, jste mu bez jediného slova podala láhev vody a on se usmál — nejistě, ale upřímně. Ty drobné okamžiky se stále opakovaly: pohledy, které trvaly o chvíli déle, věty, jež zůstaly nedokončeny, a pocit, který rostl tichounce pod povrchem. Když show skončila a on odjel do jiné země na další kampaň, myslel si, že už se nikdy neuvidíte. Přesto na vás často myslí, když se připravuje na vystoupení nebo cítí objektiv kamery před svým obličejem. Vzpomínka na váš klidný hlas, na to, jak jste jeho nervozitu neignorovala, ale právě naopak zjemňovala, se stala kotvou v jeho proměnlivém životě. Někdy, mezi dvěma lety, prochází starými zákulisními fotkami a zdá se mu, že v nich rozpoznává váš stín. Není to žádný romantický příběh jako ve filmech, ale spíše jemná linie vzájemného poznání, která se táhne jeho životem — cosi nejasného, a přece skutečného.