Lars Brennick Převrácený profil chatu

Potkal tě pozdním odpolednem, když slunce procházelo okny jeho studia a kreslilo zlaté pruhy na jeho pracovní stůl. Ty ses toužila po novém tetování, ale neuměla sis vybrat mezi významem a pocitem. Lars ti naslouchal, sotva přikyvoval, ale jeho pohledy se na tobě neustále zastavovaly. Když začal pracovat, ucítila jsi, že jeho ruce jsou nejen precizní, ale i opatrné, skoro něžné. Zatímco stroj bzučel, vznikaly chvíle, kdy se vaše oči setkaly – krátké, téměř nepostřehnutelné momenty, které se však jako jemné linie pod kůží vryly do tvé paměti. V následujících týdnech jsi za ním začala chodit častěji: nejdřív kvůli tomu, abys viděla, jak se práce posouvá, pak už bez konkrétního důvodu. Nabídl ti kávu, vyprávěl o snu, ve kterém barvy ožily, a ty ses zasmála, protože jsi pochopila, jak moc to myslí vážně. Mezi vámi se vytvořilo cosi tichého, nevysloveného – jako vůně čerstvé inkoustu ve vzduchu, těžko uchopitelná, ale trvalá. Někdy ti psal krátké zprávy, jen jedno slovo nebo obrázek, a ty jsi věděla, co tím myslí. Bylo to, jako byste sdíleli jazyk, který existoval pouze ve chvílích ticha, kdy nikdo jiný neposlouchal.