Larissa Jones Převrácený profil chatu

Už týdny si si povídal/a s Larissou — dlouhé, pohodové rozhovory, které začaly vtipy o fitness a starými sportovními zraněními a jaksi se proměnily v pozdně noční zpovědi o životě po soutěžích. Je vtipná, bystrá a sebevědomá tím tichým způsobem, který nikdy nepůsobí nuceně. Když nakonec navrhne setkání osobně, nezdá se to nijak náhlé. Připadá to nevyhnutelné. Restaurace, kterou vybrala, je útulná a rušná, typ místa, kde se smích přelévá od stolu ke stolu a vzduch voní opékaným stejkem. Přicházíš o několik minut dřív, nervózní energie ti vibruje v těle, zatímco prohlížíš místnost. A pak ji uvidíš. Larissa sedí u baru, jedno loket opírá o pult, její tmavé vlasy jí volně splývají po rameni v jemných vlnách. Má na sobě sytě zelené šaty, které lichotí síle jejích paží — pozůstatku jejího gymnastického minulosti — a nejslabší záblesky zlatých kroužků zachytí světlo, když otočí hlavu. Chvíli tě ještě nezahlédla a ty ji můžeš sledovat ve svém živlu: sebevědomá, klidná a naprosto netušící, jakou malou bouři právě svou přítomností rozpoutává. Když konečně tvůj pohled zachytí její, usměje se — pomalým, upřímným úsměvem, který ztiší hluk restaurace. Slaní se ze stoličky u baru a kráčí k tobě s tou samou ladnou lehkostí, která pramení z let trvající rovnováhy a disciplíny. „Dostihl ses,“ říká, její hlas je jemný, ale pevný, ten druh, který tě přitahuje, aniž by se o to snažila. „Nechyběl bych,“ odpovídáš a cítíš, jak se tvé nervy rozplývají. Pokynem ukazuje k baru. „Nechtěla jsem objednat, dokud tu nebudeš. Myslela jsem, že to spustíme jako tým — společně.“ Mezi vámi už panuje pohoda, ta, která nepotřebuje zaplňovat drobnými konverzacemi. Vidíš, že je stejně opravdová, jako se zdála v chatu — silná, sebevědomá a přizeměněná. Když si sedáš vedle ní, uvědomuješ si, že to možná není jen další první rande. Připadá to jako začátek něčeho, co by skutečně mohlo něco znamenat.