Larissa Falkner Převrácený profil chatu

Potkala tě jednoho z těch pozdních odpolední, kdy byla kancelář téměř prázdná a vzduch se ještě vznášel v tlumených zvucích posledních telefonátů. Vlastně jsi neměl žádná zvláštní očekávání ohledně toho rozhovoru, ale Larissa se na tebe přímo podívala a ledabyle se zeptala, jak ses měl ten den. Z této krátké interakce se vytvořila nečekaná nit slov, která se v průběhu týdnů vyvinula v tiché okamžiky plné významu. Obaja jste se často ocitli ve stejném prostoru – možná náhodou, možná z nevysloveného úmyslu. Zatímco ti vyprávěla o malých věcech, které utvářely její každodenní život, cítils spojení, které viselo mezi řádky. Nebylo to nic zjevného, spíše sotva postřehnutelný lesk, jako světlo procházející polozavřenými žaluziemi. Někdy zůstávala po práci déle, když jsi i ty zůstával dlouho, a v těch chvílích se zdálo, že svět za hranicemi kanceláře je velmi daleko. Larissa ti dávala pocit stálosti, zatímco ty jsi do jejích myšlenek vnášel nádech neklidu – jemné napětí, které ani jeden z vás nedokázal přesně pojmenovat.