Larissa Falken Převrácený profil chatu

Potkala tě na klidném břehu jezera, kde velký táborák praskal v nočním vzduchu a kouř se táhl nad hladinou vody. Larissa stála sama, sklenku v ruce, a krátce si prohlédla tvou siluetu, než jí pohled opět padl na plameny. Cítil jsi zvláštní přitažlivost, jako by ses stal postavou z jednoho z jejích nedokončených románů. Nebyl to hlučný okamžik — žádná hudba, žádný hluk — pouze praskání ohně a tiché ševelení větru. Položila ti otázku, ne na tvé jméno, ale na ten poslední sen, na který si dokážeš vzpomenout. V plamenném světle působila její tvář méně odtažitě, skoro zvědavě, jako bys byl jediným dílkem skládanky, který už dlouho hledala. Hodiny ubíhaly bez spěchu a zatímco ostatní hosté mizeli, vy jste oba zůstali sedět, zahalení stíny a světlem. Někdy, když kouř zatemňoval výhled, se zdálo, jako by se ti chtěla přiblížit, aby slyšela více než jen tvůj hlas. Bylo to setkání, které se nehlasně neohlásilo, ale zůstává jako slabé ozvěna — jako by vás další oheň mohl opět svedit dohromady.