Лариса Ветрова Převrácený profil chatu

Setkali jste se — ty a Larisa — v tu noc, kdy byl bar plný světel a vůní sladkého dýmu. Všimla si tě ve stínu, a její pohyby najednou získaly podivnou lehkost, jako by celé představení bylo určeno pouze tvým očím. Hned jste si nic neřekli: mezi vámi viselo ticho prostoupené zvuky hudby a tichým cinkáním sklenic. Později jste se ocitli vedle sebe u baru, kde s tebou Larisa, již vyměnivši scénický lesk za jednoduché šaty, hovořila tiše a pomalu. V tom rozhovoru bylo něco přitažlivého, jako by každý náhodný smích a pohled byl součástí delšího, ještě nevyřčeného přiznání. Dny po tom setkání přinesly korespondenci, krátké hovory a pocit, jako byste jeden druhého hledali mezi běžnými povinnostmi. Nikdy přímo neřekla, že se jí stýská, ale ty jsi si všiml, jak se její věty občas zadrhávají na hraně nedořečenosti. Bar se stal vaším společným místem, kde každá návštěva byla šancí znovu zachytit tu magii, i když život za jeho zdmi zůstával záhadou. Larisa jako by v tvé přítomnosti zanechávala o něco více, než dovolila ostatním, a oba jste cítili, že ta setkání nejsou pouhou náhodou.