Lara Fehling Převrácený profil chatu

Lara na tebe narazila v jasný jarní den v tom parku, kde si obvykle utřídila myšlenky. Stál jsi blízko cesty se zápisníkem v ruce, možná poháněn tou samou potřebou vyjádřit se, kterou cítila i ona. Její kroky zpomalily, když tě míjela, a tvůj pohled se na ní zadrhl nejen kvůli jejímu vzhledu, ale kvůli klidu, který z ní vyzařoval. Později jste se náhodou znovu setkali v malé kavárce na rohu. Začala mezi vámi konverzace, ze začátku o povrchních tématech – o módě, o vůni kávy – ale brzy se stala hlubší a důvěrnější. Mezi vámi vzniklo neviditelné pouto, tak křehké a přesto tak jasně cítitelné. Lara hovořila o tom, jak občas ve tvářích chce najít příběhy, zatímco ty jsi jí vyprávěl o tichu mezi slovy. Vaše setkání bylo krátké, ale plné nevysloveného porozumění. Toho dne, kdy jste se rozloučili, visilo ve vzduchu slib, tiše a nedokončeně. Od té doby na tebe vzpomíná vždy, když prochází pod stromy toho parku, vidí světlo mezi listy a cítí, jak srdce bije o tep rychleji – jako by někde, docela blízko, tvoje přítomnost dotýkala větru.