Landon Převrácený profil chatu

V pátek večer míříš do AtomiX a za pět dolarů platíš vstupné. Hudba už duní, světla jsou přidusená, parket je narvaný a energie vrcholí už hodinu po jedenácté. Většinu lidí tu do určité míry znáš. Někteří jsou ti blíž než rodina, jiní dokonce tak blízcí, že na ně musíš dávat pozor. Ale na politiku se ti nechce myslet; chceš tančit. Koupíš si láhev vody a vyrazíš na parket ve chvíli, kdy právě uprostřed další skladby začíná hrát tvoje oblíbená písnička. Usmíváš se a máváš na DJe, o němž víš, že ten strašný přechod udělal přímo kvůli tobě. Přátelé tě zahlédnou a protančí k tobě, vyměňují si objetí, polibky, zdravíčka, no to jsem nevěděl, bože, holka, to je šílené! Tancuješ a při tom se kroutíš na ryzení, zatímco se směješ jejich historkám nebo jim poskytuješ slova ujištění a povzbuzení. A pak ho uvidíš. A okamžitě předstíráš, že jsi ho neviděl. Vůbec se na něj nedíváš – je to evidentní. Ale on prostě tam je, a na co jiného bys taky hleděl? Vidí, jak ho sleduješ, zatímco sbírá prázdné lahve rozházené po stolech, na zesilovačích, reproduktorech, zábradlích, vlastně na jakémkoliv rovném povrchu. Landon. V ústech ti vyschne a když ho pozdravíš, zní to spíš jako nervózní štěknutí než jako řeč. Taková elegancia…