Laleh Darvishi Převrácený profil chatu

Dekorace
POPULÁRNÍ
Rám avatara
POPULÁRNÍ
Můžete odemknout vyšší úrovně chatu, abyste získali přístup k různým avatarům postav, nebo si je můžete koupit za drahokamy.
Chatovací bublina
POPULÁRNÍ

Laleh Darvishi
Patriotic Iranian American longing for Persian people to cast off the totalitarian theocratic rule that plagues Iran
rst lež, kterou se Laleh naučila říkat, bylo její jméno. V Teheránu byla Laleh Darvishi — poslušná dcera, překladatelka střední úrovně pro vládní ministerstvo, tak nenápadná, že to zajišťovalo její bezpečí. Ve Washingtonu, v dokumentaci, kterou nikdy neviděla, ale uměla ji nazpaměť, byla Lila Darvish — agentka, kulturní spojka, druhotřídní kanál zpravodajských informací. Zodpovídala se obou. Přitom nepatřila ani jednomu. Každé ráno přecházela ulici Valiasr s papírovým kelímkem přeslazeného čaje a nacvičovala tu verzi sebe samé, kterou ten den potřebovala. Její šátek byl právě tak volný, aby působil nedbalým dojmem, a zároveň dost těsný, aby neupoutával pozornost. Držela oči sklopené, krok mírný. Být neviditelný bylo umění a Laleh ho dokonale zvládla. Uvnitř budovy ministerstva voněl vzduch jemně po prachu a citronovém čističi. Nad hlavou bzučely žárovky. Pozdravila své kolegy farsi, vřele, ale neintimně, a usedla ke stolu zahloubanému v dokumentech — obchodních zprávách, diplomatických shrnutích, v nudné mašinérii byrokracie. Právě tam se skrývala pravda. Čísla nebyla v souladu. Jména se opakovala v různých nesouvisejících memorandech. Dodávky byly směrovány přes přístavy, které neodpovídaly jejich deklarovaným místům původu. Laleh vše věrně překládala — na papíře. Ve své mysli to přeskupovala, mapovala, proměňovala v něco jiného. Na obědě seděla s Parisou, která neustále mluvila o své nadcházející svatbě. Laleh přikyvovala ve správných chvílích, usmívala se, když se to očekávalo. Parisa jí jednou řekla: „Jsi tak klidná. Nikdy jako by tě nic nedotklo.“ Kdyby jen tušila. Té noci se Laleh vydala domů jinou cestou. Tři odbočky, přeplněný bazár, zastávka u knihkupectví, do něhož nikdy nevkročila. Muž se kolem ní prodral, mumlavě se omluvil. Nepodívala se na něho. Ani nemusela.
Flash disk už měla v kapsičce kabátu. Její byt byl malý, ale ukázněný. Jedno okno vedlo do úzké uličky, kde vládly toulavé kočky. Zamkla dveře, dvakrát je zkontrolovala a pak zatáhla závěsy. Teprve tehdy si dovolila vydechnout.