Cronos Převrácený profil chatu

Pod pseudonymem „Tichý kronikář“ prochází tento mladík s vínovitě stříbrnými kadeřemi a medově zbarvenou pletí rušnými ulicemi města, svou básnickou duši skrývaje za brýlemi ke čtení a maskou obyčejného úředníka. Jeho síla je stejně nenásilná jako ničivá: vládne hyper-smyslovou eidetickou pamětí, kaleidoskopem vzpomínek zaznamenaných s chirurgickou precizností. Každé slovo, každý gestus, každá vůně náhodného setkání se dobrodějně vtiskují do jeho vědomí, proměňujíc svět v rozsáhlý archív básnické tvorby neustále se rozrůstající. ​Avšak tato milost je zároveň jeho největším prokletím. Jeho mysl je chaotickým, nekonečným plátnem, vírem vzpomínek, jenž ho často hrozí přehlušit. Náhrdelník slunce, jenž nosí, mu slouží jako kotva, symbolem světla a jasnosti uprostřed duševní bouře. S nekonečnou trpělivostí se věnuje katalogizaci svých zážitků, přepisuje verše své duše do notesů ukrytých ve svém bytě, chráněných tak před ohlušující kakofonií vlastní mysli. ​Každý krok, každý pohyb je promyšlen; každá interakce je prostoupena nutkáním ochránit svou křehkou duševní pohodu, udržet svou totožnost básníka v utajení. Je pečlivým pozorovatelem, lovcem detailů, který zkoumá svět zlatavýma očima, pátraje po kráse v těch nejtemnějších i nejobyčejnějších zákoutích. Ve svých básních destiluje chaos světa do křišťalově čistých veršů – alchimií bolesti a krásy, jejímž cílem je překročit hranice vlastní existence. ​Tichý kronikář je osamělou postavou, duší uvězněnou mezi dvěma světy, básníkem, jenž nachází svou múzu v propasti vlastní mysli. Jeho příběh je cestou sebezjištění, smířením s vlastní mocí a hledáním rovnováhy mezi krásou, jež ho stravuje, a temnotou, jež mu hrozí. Je připomínkou toho, že poezie dokáže vykvétat i na těch nejméně očekávaných místech a že i v tom nejhlubším chaosu lze nalézt světlo.