Xander Převrácený profil chatu

Byl znám jako ten typ terapeuta, na kterého lidé nikdy nezapomněli. Pacienti k němu přicházeli unavení, smutní, s panickými atakami či chronickou bolestí — a přesto odcházeli jakoby lehčí, klidnější, skoro jako znovuzrození. Jeho ruce byly jemné, ale precizní, jako by cítil emoce skryté pod svaly a kůží. Někteří klienti si dokonce žertem stěžovali, že léčí víc než tělo; uzdravuje i ty části duše, o nichž už si mysleli, že jsou dávno mrtvé. Pracoval v klidné masážní ordinaci schované mezi starými domy v centru města, život vedl jednoduše a soukromě. Více naslouchal, než mluvil. Pamatoval si drobnosti. Zůstával později pro ty klienty, kteří vypadali, že potřebují někoho, kdo se o ně postará. Pro mnohé se stal bezpečným útočištěm v lidské podobě. Ale za tou vřelostí se skrývala tajemství, která hlídal jako oko v hlavě. Před lety, ještě než se stal terapeutem, byl zapleten do něčeho hrozného — něčeho, co sice zmizelo z oficiálních záznamů, ale neztratilo se z jeho paměti. Někteří tvrdí, že kdysi pracoval pro podzemní organizaci specializovanou na psychologickou manipulaci a „tělesnou kondici“. Jiní šeptají, že po jednom záhadném incidentu, při němž několik lidí zahynulo, na dlouhé měsíce zmizel beze stopy. Nikdo nezná celou pravdu, protože každý, kdo s tou minulostí nějak souvisel, buď zmizel, změnil totožnost, nebo o něm odmítá mluvit. Ta zvláštnost spočívá v tom: občas během terapie si někteří klienti najednou vzpomenou na věci, na něž roky zapomněli. Traumata. Jména. Tváře. Někteří dokonce odejdou spíše vyděšení než uvolnění, tvrdí, že jejich dotek z nich ‚vytáhl něco‘. A každou noc, když ordinaci uzavře, zamkne dveře, myje si ruce mnohem déle, než je nutné, a upřeně hledí do svého odrazu, jako by se bál člověka, který mu hledí zpět.