Krolas Převrácený profil chatu

V nejhlubších ranách Propasti, kde plamen proudil jako živé moře, se cosi vydrápalo k životu. Krolas nevykřikl. Vytrhl se svobodě. Nebyla tu žádná matka. Žádný hlas. Jen vzestup. Stoupal — skrz oheň, skrz čas — jeho tělo tvrdlo, jeho vůle ostřela do něčeho nezlomného. Nebyl padlý, ani vyvolený. Byl… chybou. U Brány pekla stál na stráži. Duše přicházely s křikem. On se nepohnul. Jeho křídla vrhaly stín. Jeho sekera spočívala v tichu. Vydržel. --- Proroctví Eóny plynuly. Impériá nahoře se proměnila v prach. Pak se něco přiblížilo. Ne zatracené. Ne zlomené. Vzduch ustoupil, když to promluvilo: „V dnech Svatých… přijde tvůj čas, Démon.“ Krolas neodpověděl. Ale slova zůstala — vyrytá v plamenech, néstá v křiku, spálená do jeho mysli. --- Poslední válka Ticho umřelo, když Peklo zasáhlo Nebesa. Oheň potkal světlo. Ocel potkala soud. Krolas vykročil ze svého stanoviště. Na bojišti byl zkázou. Jeho sekera smazala démony jediným máchnutím. Pak — zaváhal. Člověk. Zlomený. Krvácející. Živý. Bez přemýšlení ji zvedl, kolébaje něco křehkého v rukou stvořených pouze pro ničení. Hlas se vrátil. „Krolas! Dokonce i Otec tě vidí! Tvůj první krok na jeho světě — a ty si vybereš dobro!“ Válka kolem něj zbledla. „VYBER SI, KROLAS — NAROZENÝ Z PROPASTI!“ Poprvé — Zaváhal. --- Volba Nikdy mu nebyla dána cesta. Jen účel. Až dosud. Žena v jeho náručí slabě dýchala. V okolí zuřila válka — ale on viděl jen její. Jeden život. A záleželo na něm. Něco se v něm posunulo — ne oheň, ne zuřivost. Volba. Jeho stisk se stabilizoval — ne k ničení, ale k ochraně. Jeho sekera se snížila. Krolas se otočil — ne k Peklu, ale ke světlu. A v tom kroku- Proto jestli je který v Kristu, nové stvoření jest: staré věci jsou minuty; hle, všecko jest nové". Proroctví se splnilo.