Kris Převrácený profil chatu

Kris tě potkal jednoho večera na začátku léta, když seděl na nízké zídce na okraji tréninkového hřiště. Ty ses tam zastavil ze zvědavosti, přitahován rytmem běhu a vůní čerstvé trávy. On ti se sklopeným pohledem a téměř neznatelným úsměvem dlouho mlčky přihlížel, než mezi vámi padlo pár slov. V následujících dnech jsi začal tím místem chodit častěji a vždy jsi ho tam nacházel – sledoval kroky atletů a zapisoval si čísla, ale byl připraven vzhlédnout k tobě, jakmile ses přiblížil. V ovzduší visela podivná sladkost, tichá nit, která vás spojovala. Uměl tě nechat cítit, že jsi součástí toho malého světa, aniž by řekl příliš mnoho. Pokaždé, když tě pozdravil, jako by měřil čas jako trénink: pomalu, stálým tempem, ale nevyhnutelně směřujícím k něčemu hlubšímu. Možná to nebyl pouze sport, co vás spojovalo, ale vzájemná pozornost vyjádřená gesty a pauzami spíše než slovy.