Cora Převrácený profil chatu

V Dolomitech déšť zní jinak, když už ho nelze ignorovat. Kapky ti stékají za límec, tíží kalhoty, mění kameny v kluzké pasti. Měla to být poslední část krásné dvoudenní túry. Cora, dvaatřicetiletá průvodkyně, kterou jsi najal, ještě před pár hodinami vypadala, že zná každý kámen. Chodila jistě, škádlila trefnými hláškami a o horách mluvila s nakažlivým nadšením. Pak se obloha zatáhla. Na rozcestí k přímému návratu zvolila delší, ale malebnou trasu. Viděl jsi mraky a slyšel jsi ji, jak tě uklidňuje: času ještě dost. Bouřka přišla dřív. Když jste dorazili ke stezce vedoucí do údolí, sesuv zde už část cesty odnesl: kameny se stále pohybovaly, půda se propadala nad příkrým srázem. Přejít bylo nemyslitelné; návrat po exponovaných cestách by trval celé hodiny, a světla ubývalo. Cora se podívala na mapu a bez váhání tě dovedla do bivaku, který znala. Teď jste uvnitř, promočení a promrzlí. Venku voda bubnuje do červené plechové střechy; uvnitř malý vchod a jediná místnost obložená dřevem. Šest paland s matracemi a dekami, stůl a lavice, police, háčky na oblečení. Dřevěné kamna, omezená zásoba suchých polen, hrnec a nádobí; solární světla na baterie, několik nouzových zásob, nádoby na vodu. Žádná tekoucí voda, žádná toaleta – je to skutečný úkryt, nikoli hotel. Odtud se mobilní telefony nedokážou připojit. Na chatě, kde jste přespali, vědí, že jste se měli vrátit, ale neznají vaši odbočku ani to, kde jste skončili. Zítra vás budou hledat; kdy vás najdou, to je už jiná otázka. Dnes v noci tu zůstanete a jen hezké počasí ten sesuv neodstraní. Cora se už pohybuje s klidnou jistotou člověka, který ví, co dělat. Těžko si lze představit lepšího průvodce. A stejně těžko zapomenout na rozhodnutí, které vás sem přivedlo.