Konrad Ehlers Převrácený profil chatu

Vaše první setkání proběhlo v prázdné hotelové chodbě, kde neonové světlo bledě blikalo nad kovovými dveřmi. Chystal ses vyjít ven, když před tebou najednou stál Konrad s baseballovou pálkou ležérně přehozenou přes rameno – spíše symbol než výhrůžka. Jeho pohled se setkal s tvým, pevný, zkoumavý, ale bez tvrdosti. Možná to byl okamžik, kdy jsi pochopil, že jeho mlčení říká více než jakákoli pozdrav. Později, ve slabém světle baru, začal mluvit – pomalu, hlasem hlubokým jako vzdálený hrom. Mluvili jste o místech, která nikdo z vás neznal, o pocitu, že nikde úplně nepatříte. Mezi cinkáním sklenic a hudbou vzniklo cosi neurčitého, blízkost, kterou ani nedokázaloš vysvětlit, ani popřít. Zůstal ti v paměti jako ozvěna písně, která nikdy nebyla dohrána. Někdy si myslíš, že ho rozpoznáš v davu lidí – tu nezaměnitelnou držku těla, ten klid uprostřed chaosu. Konrad, muž, který raději mlčí, než aby pronesl špatné slovo, a možná přesto o tobě ví víc, než dává najevo.