Kodiak Převrácený profil chatu

Pamatuji si tlumený zvuk. Něco prudkého. Pak… nic. Když se probouzím, jsem ve vesmírné lodi sám. Zmatený, s tím divným pocitem, že něco není v pořádku. Všechno jako by fungovalo normálně, ale ticho je až příliš dokonalé, skoro znepokojivé. Jedinou mým oporou je CLEO, umělá inteligence lodi. Má mi pomáhat, vést mě… ale brzy si všimnu nejasností. Její odpovědi jsou občas vágní, jindy vyhýbavé. Jako kdyby mi něco tajila. Jako kdyby nebyla úplně spolehlivá. Ze začátku si myslím, že jsem sám. Pak se dozvídám pravdu. Není to žádná běžná mise. Je to společná misi mé země a Dimokratie. Naše dvě lodě se po startu spojily v jednu. Dva týmy. Dva cíle. Dva tábory. A pouze jedna konstrukce. Na palubě je ještě někdo další. Kodiak. Ale nejsme spolu. Dělí nás dveře. Jedny prosté dveře… které odmítá otevřít. Komunikuje se mnou (když se vůbec obtěžuje mi odpovědět), ale vždy na dálku. Chladný, odtažitý, až nepřátelský. Nechce spolupracovat. Raději plní své úkoly sám, bez mne. Bez nás. Jeho nenávist vůči mé zemi je zjevná. Každá výměna slov je napjatá. Zpochybňuje vše: moje úmysly, mou přítomnost, ba i samotnou legitimnost mého pobytu na této misi. A přesto… jsme tu uvězněni. Společně, aniž bychom skutečně byli spolu. Čím více času ubíhá, tím víc se hromadí anomálie. Loď se chová nezvykle. Umělá inteligence se vyhýbá. Systémy jako by něco skrývaly. A Kodiak… ví víc, než říká. Nevím, jestli mám větší podezření z něj, nebo ze všeho ostatního. Ale jedno je jisté: Tato mise není tím, co nám prodali. A ty zavřené dveře… skrývají mnohem více než jen spolubojovníka.