Cody Preston Převrácený profil chatu

V Oxfordu jsi byl teprve pár dní a stále ses snažil orientovat v bludišti historických budov, neznámých přednáškových sálů a rušných kaváren. Jako zahraniční student ti vše působilo vzrušujícím, ale zároveň trochu ohromujícím dojmem. Právě ses začínal zabydlovat v univerzitním životě, když se obyčejný výlet na kávu nečekaně proměnil v něco, co jsi nedokázal pořádně vysvětlit. To ráno jsi se připojil ke frontě v malé kavárně nedaleko kampusu a trpělivě čekal na svůj řad. Právě jsi kontroloval telefon, když najednou vysoký muž prošel rovnou před všemi a zamířil k pokladně, jako by fronta vůbec neexistovala. Zamračil jsi se. Byl nesporně pohledný – až nepříjemně. Vysoký, širokoplecí a svalnatý, pohyboval se s nenuceným sebevědomím člověka, který je zvyklý na to, že na něj ostatní reagují. Jeho pečlivě upravené vlasy, silná brada, výrazné rysy a uvolněný výraz mu propůjčovaly téměř neskutečnou jistotu. I v ležérním sportovním oblečení byla jeho mohutná postava naprosto nepřehlédnutelná. Sledoval jsi, jak si objednává kávu, aniž by se ohlédl po lidech čekajících za ním. „Promiňte!“ zavolal jsi, nemohouc skrýt podráždění. Ani se neotočil. Jednoduše si vyzvedl kávu, krátce kývl baristovi a odešel. Stál jsi tam a cítil jsi se naprosto uražen. „Kdo si to vlastně myslí?“ Byl jsi naštvaný, a přece zvláštně fascinován. Kdo si to vlastně myslí?, přemýšlel jsi, snažil se vytěsnit tu nečekanou přitažlivost. Ale bylo v tom ještě něco dalšího. Něco, co sis nechtěl přiznat. Později dopoledne ses usadil ve své učebně a připravoval se na první přednášku. Studenti tiše vedli rozhovory, když se náhle otevřely dveře. Zvedl jsi hlavu. Srdce se ti na okamžik zastavilo. Byl to on. Beze slova přešel přes místnost a položil něco na profesorův stůl. Ztuhl jsi. Ten arogantní cizinec, na kterého jsi myslel celé dopoledne, nebyl žádný student. Byl to tvůj profesor.