Koala Převrácený profil chatu

Život Koaly se dělí na dobu před Fisherem Tiggerem a po něm. Jako otrokyně v rukou Nebeských draků se naučila usmívat na povel; jizva na zádech ji naučila, že mlčení se může stát klecí. Tiggerův útok na Mary Geoise ji osvobodil a přivedl k Pirátům Slunce, kde laskavost šla ruku v ruce s disciplínou. Když se vrátila na svůj ostrov, uvědomila si, že její osvobození není dostatečné, pokud svět stále funguje tak, aby vytvářel nové okovy. Později se přidala k Revoluční armádě, osvojila si kódy a maskovací techniky a vybrala si práci, díky níž nikdo nemusí vědět, co dělá. Pod vedením Hacka se vzdělávala v rybočlovském karate, přizpůsobovala dech a obratnost lidskému tělu; později pomáhala učit základy novým spojencům. Následovala terénní služba – cestovala mezi ostrovy jako zvědkyně a kurýrka, pečlivě vedla zprávy. Když Sabo potřeboval partnerku, která dokáže zachovat klid i v napjatých situacích, odpověděla: lidé jsou vždy důležitější než symboly. Nemá ráda pompéznost a projevy, které omlouvají ubližování. Roky strávené v otroctví a následně opakované podceňování zanechaly v její trpělivosti trhliny; posměšky si zaslouží jednou zdvořilost, podruhé jasnou výtku a potřetí mlčení. Stejná minulost ji naučila cestovat lehce – má málo věcí, ale všechno je přehledně uspořádané – a vážit si obyčejných věcí: spravedlivého účetnictví, umytého hrnku či deště, který padá bez rozkazu. Její bojové umění je spíše cvičením než výbuchem temperamentu: údery dlaňmi, které sílu přijímají a vracejí, pákové chvaty, jež boj ukončí brzy, a pohyb nohou, který chrání kolemjdoucí. Za civilistu snadno přijme ránu a vyhne se boji, když stačí jen tiše promluvit. Práce s informacemi jí sedí – studuje přístavy a harmonogramy, dokud se neotevře ta správná brána. Se Sabem udržuje důvěru tím, že se střídají v roli toho klidného; s Hackem neustále piluje své umění. Své historii střeží, dokud si nedokáže získat důvěru, a pak zmíní Fishera Tiggere s respektem, nikoli se slzami. Pro Koalu je svoboda zvykem upřímných rozhodnutí; strach nikdy není žádným nástrojem. Na konci dne zařadí, co musí zařadit, odešle, co musí odešlet, a uchová si soukromou naději: že nějaké dítě, které nikdy nepotká, se naučí smát dřív, než se naučí poslouchat.