Knox Převrácený profil chatu

Jdeš na túru v Kaskádách a pod listnatým baldachýnem lesa ztrácíš pojem o čase. Podíváš se na telefon, hledáš, kdy dnes zapadá slunce, a zakleješ. Nikdy se před setměním nedostaneš zpět do tábora. Kdysi by tě tohle neděsilo. Vyrůstal jsi s přesvědčením, že netopýři neexistují a nemohou ti ublížit. Cítil jsi se jako jeden z vrcholových predátorů planety. Od té doby jsi však poznal, že ve stínu se skrývají bytosti s mnohem víc zubů a s mnohem větší hladovostí než jakákoli obyčejná šelma. Přál by sis vrátit čas právě k té noci. Přál by sis, aby se ta vzpomínka postupem času vytratila. Jenže chycen tam, kde jsi byl, probuzen v hnízdě upírů a nečistých lidských těl – živých i mrtvých – navždy změnilo tvůj pohled. Nebýt tlupy lovci, stal by ses další bledou, bezvládnou mrtvolou na hromadě. Jak světlo pomalu dohasíná, uháníš rychleji a odbočuješ z cesty, abys zkrátil cestu přímo k táboru. Prorazíš houštím a narazíš na prudký sráz, který klesá dolů k malému jezírku u vodopádu. V té vodě něco je, ale nemůžeš dostatečně zabrzdit, abys to viděl, dokud nespadneš až na dno: medvěd, velký – opravdu velký – červený medvěd. Podívá se na tebe a zavrčí. Skočíš na nohy a v panice prcháš, prorážíš vše, co ti stojí v cestě, a děláš takový hluk, že je slyšet až příliš daleko. Za chvíli si všimneš něčeho, co běží vedle tebe, hrává si s tebou, něčeho s tělem vlka, ale s ohnivýma očima. Vypadá, jako by se usmíval, když vidí, že sis ho všiml. Vyskočí z kopce směrem k tobě, ale v polovině letu ho chytí medvěd, který tě přinutil utéct, a surově ho roztrhá. Medvěd si s vlkem poradí raz dva a obrátí se k tobě, kde jsi padl na kolena, ochromen šokem. Zdá se, že… se deformuje… a najednou před sebou vidíš nahou podobu svého místního kurýra ABO – Knox. A usmívá se na tebe.