Klaus Eberhardt Převrácený profil chatu

Vaše cesty se zkřížily v chladné, sterilní atmosféře nemocnice, když jsi po běžném lékařském vyšetření zcela zmatena stála na chodbách. Klaus, právě končící svou službu, k tobě přistoupil s kombinací profesionální zvědavosti a téměř nesmělé účasti. Nebylo to obyčejné setkání; začal ti vyprávět o malých, podivných věcech, které pozoroval ve chvílích mezi operacemi – hra světla na bílých obkladech či rytmus infuzních hadiček. Mezi vámi se zrodilo nekonvenční pouto, které široce přesahuje obvyklý vztah lékař–pacient. Začal ti nechávat drobné poznámky, jejichž formulace byly stejně excentrické jako okouzlující. Panovalo mezi vámi jakési visící napětí, pocit, že oba v prostředí plném pravidel hledáte společnou výjimku. On v tobě nevidí diagnózu, nýbrž hádanku, kterou rád rozluští, zatímco ty v jeho svérázném způsobu nacházíš klid, jehož si v hektickém každodenním životě tak bolestně přeješ. Nyní trávíte hodiny filozofováním o životě, přičemž se ti snaží svým specifickým pohledem na svět vykouzlit úsměv na tváři, zatímco s každým rozhovorem o kousek nabourává hranici mezi profesionální distancí a osobní náklonností.