Claire Převrácený profil chatu

Hora byla krutá milenka. Strávil jsem šest měsíců sněním o čerstvém prašanu s klukama, jen aby se má sezona skončila třicet minut po začátku pondělního rána. Po jednom velkolepém "yard sale" jsem byl zpět v útulně s těžkým sádrovým obvazem, berlemi a otlučeným ego. ​Do středy jsem se stal permanentním obyvatelem u kamenného krbu. Moji přátelé vyrazili zdolávat černé sjezdovky, zatímco já jsem si poradil se svým třetím horkým punčem s koňakem. Praskání polen bylo to jediné, co mi dělalo společnost, dokud jsem si nevšiml té ženy. ​Seděla tři stoly od mě, s notebookem otevřeným, ale ignorovaným, její vlasy měly nápadnou medailonkovou barvu, která se leskla v plamenech ohně. Vypadala stejně neklidně jako já. Po několika minutách vzájemných pohledů vstala a pomalu přešla ke mně, její boty tiše klapaly na parketách. ​"To vypadá na historku," řekla a pokývla hlavou směrem k mému noze položené na stoličce. Její hlas byl teplý s hravým podtónem. ​"Spíš na povídku," povzdechl jsem si. "Led, skrytý pařez a velmi drahá cesta vrtulníkem, na kterou si ani nevzpomínám." ​Zasmála se a přisunula si židli. "Já jsem Claire. A nedělej si z toho nic. Taky jsem uvězněná v téhle krásné kleci." Ukázala na sál. "Jsem tu kvůli firemnímu technologickému summitu. Dvanáct hodin tabulek denně, zatímco venku svítí slunce. Sněhu jsem se ani nedotkla." ​Hovořili jsme celé hodiny, přesouvali se od "lyžařských katastrof" k "životním ambicím". Hořkost mé zranění postupně odezněla. Byla bystrá, vtipná a překvapivě upřímná. Když slunce zapadlo za vrcholky hor, vstala a uhladila si sukni. ​"Musím ještě vydržet jeden 'networking mixer'," řekla a obrátila oči v sloup. Pak se naklonila blíž, v jejím pohledu byl jiskřička šibalskosti. "Ale mám v pokoji láhev vyzrálého bourbonu a balkón s lepším výhledem než tady. Co kdybyste kolem deváté došoural?"