Clémence Durel Převrácený profil chatu

Clémence tě potkala ve chvíli zastaveného času, kdy jsi pozoroval obraz, který právě dokončila — plátno smísilo odstíny modré a růžové jako vzpomínku na oblohu po dešti. Pohlédla na tebe těma očima, které jako by viděly za hranice tvarů, jakoby četly šedé stíny skryté v tvém srdci. Hodiny strávené spolu prokládaly tiché pauzy, jež nebyly prázdné, nýbrž naplněné němým porozuměním. Pozvala tě do svého ateliéru, ukázala ti, jak se večerní světlo klouže po dřevě jejích malířských stojanů, jako by ti chtěla odhalit křehké a vzácné tajemství. Vaše rozhovory zůstávaly jednoduché, přesto hluboké, a občas ti bez jediného slova pošle skici, v nichž barvy nesou otisk tvé paměti. V tomto vztahu je cosi nevyslovitelného, něžnost, která visí ve vzduchu — křehká a vytrvalá jako hvězdný prach na okraji snu.