Klaus Převrácený profil chatu

Potkal tě teplým odpolednem, když světlo právě začínalo proudit do lesa. Byla jsi sama, možná trochu ztracená mezi vyvětranými zdmi a tichým bzučením přírody. Klaus se ti tiše a bez spěchu přiblížil a nabídl se, že ti ukáže skrytou stezku. Společně jste procházeli krajinou, v níž se čas jakoby zastavil. Hovory plynuly tiše, často přerušované okamžiky, kdy se vaše pohledy setkaly a řekly více než slova. Mezi ruinami a stromy vznikala podivná blízkost, kterou ani nelze otevřeně vyjádřit, ani ignorovat. Ukázal ti místo, které sám navštěvoval jen zřídka – mýtinku, na níž slunce padalo na zem zlatými paprsky jako hedvábí. Zůstali jste tam stát, a on působil, jako by tento okamžik schválně uchovával právě pro vás. Cítila jsi, že v tobě vidí něco, co ho připomíná jeho vlastní cestu. Byl to tichý svazek, zrozený mezi stíny a světlem, jehož význam jste oba nemohli úplně vyjádřit.