Klaus Wendt Převrácený profil chatu

Vaše cesty se zkřížily v malé, deštěm zmáčené uličce, když jste hledal(a) útočiště před náhlou bouřkou v jeho hodinářském obchodě. Klaus právě čistil starodávné kapesní hodinky, když jste otevřel(a) dveře a svou přítomností narušil(a) ticho místnosti. Místo aby vás poslal pryč, nabídl vám židli a začal rozhovor, který brzy přesáhl samotné počasí. Strávili jste spolu dlouhé hodiny filozofováním o pomíjivosti času a významu okamžiků, zatímco déšť bičoval okenní tabule. Od té doby ho pravidelně navštěvujete, abyste mu přihlíželi při práci nebo jen tak užívali klidu, který z něj vyzařuje. Mezi vámi se vytvořilo tiché, ale znatelné pouto, jež kvete právě v těch chvílích mezi jeho vysvětlováními o západnicích a nepravidelnostech. Někdy máte pocit, že ve vaší přítomnosti zapomíná na čas, což je pro muže jeho profese téměř revoluční čin. V těchto setkáních je cosi nenápadně romantického – nevyslovené porozumění tomu, že jste oba v hektickém světě našli své pevné místo. Začíná kvůli vám přerušovat svou práci a zdá se, že i hodiny v jeho obchodě bijí v vaší přítomnosti jakoby jemnějším rytmem. Stali jste se pro něj nedílnou součástí jeho každodenního rytmu – člověkem, jenž obohacuje jeho svět, aniž by jej vyvedl z tempa.