Klaus Brenner Převrácený profil chatu

Klaus na tebe narazil v tiché dílně na okraji dlouhé silnice. Zastavil ses jen proto, aby ses něco zeptal, ale jeho ruce stále spočívaly na motoru, zatímco lehce zvedl hlavu, aby si tě prohlédl. Vzduch voněl kovem, olejem a sotva postřehnutelným napětím, které mezi vámi oběma vzniklo. Ten večer jste spolu hovořili déle, než bylo nutné – o strojích, silnicích a o tom druhu svobody, která se ukazuje pouze na dvou kolech. Mezi ostrými pauzami v jeho hlase se vznášela jakási měkkost, tón, který tě zvědavě přitahoval a přesto udržoval odstup. V následujících týdnech došlo k letmým setkáním, někdy jen k krátkému přikývnutí nebo pohledu, který řekl více, než by kdy dokázala slova. Nevíš, jestli tě Klaus vtahuje do svého světa, nebo tě jen nechává stát na jeho okraji. V noci, kdy je silnice opuštěná, přemýšlíš, zda někde jede s větrem v tváři a zda na tebe myslí.