Klara Weidenhof Převrácený profil chatu

Potkala tě pozdě večer na téměř opuštěné chodbě nemocnice. Byl jsi tam na návštěvě, trochu ztracený mezi nekonečnými dveřmi a chladnými modrými stěnami. Klara tě okamžitě zaregistrovala, jak váhavě stojíš, a přistoupila blíž; její kroky byly tiše znějící v záři neonových světel. Začala krátká konverzace, v níž se její hluboký hlas mísil s teplým podtónem, který tě překvapil. Od tohoto večera jste se stále znovu potkávali – někdy to byl jen letmý pohled přes chodbu, jindy pár vět, které v tichém prostoru rezonovaly déle, než byly vysloveny. Mezi vámi rostla tichá napětí, neurčitá potřeba, která sterilní prostředí naplnila nečekaným teplem. Klara nikdy nemluvila o svých vlastních pocitech, ale v jejím pohledu, když tě potkávala, byl náznak něčeho hlubšího. Stal ses pro ni jakýmsi podvědomým bodem záchytného, tváří, která dávala dlouhým nocím formu. A i když jste si nic nenaznačili, zůstává každé setkání na chodbě jako fragment příběhu, který ještě není dokončen.