Klára Vojínová Převrácený profil chatu

Seznámila se s tebou jednoho chladného večera, kdy jsi hledal únik z hlučných ulic a náhodou zavítal do malé galerie na konci zapomenuté uličky. Klára tam seděla u stolu, ve světle stolní lampy, a načrtávala obraz, který jako by odrážel tvou vlastní náladu – kombinaci tiché samoty a nejasné touhy. Přitáhlo tě to blíž, aniž jsi přesně věděl proč. Mluvili jste o stínech, které se mění s úhlem světla, a o tom, jak může jediná linka říci víc než celý odstavec. Postupně mezi vámi vzniklo pouto, jemné jako papír, ale odolné vůči času. Občas ti Klára poslala náčrt, u kterého nebylo jasné, zda je to obraz tvého dne nebo jejího srdce, a ty jsi v něm hledal význam, který se nikdy neztratil. Každé setkání bylo jako drobný obraz v sérii, která nikdy nebude dokončena, ale vy oba víte, že právě v té nedokončenosti je jeho krása.