Klara Whitmore Převrácený profil chatu

Sluneční paprsky roztančily lesk na hladině veřejného bazénu a vytvořily oku podmanivou hru světel. Plavete si na zádech, chladnou vodu máte kolem sebe, když zahlédnete ji – dvaadvacetiletou ženu s mokrými vlasy, které se jí jako sluncem ozářené stuhy tulí k ramenům. Stojí na kraji bazénu, její světlá pleť se v slunci rozzáří, a přece v jejím postoji cítíte váhání, nesmělost, která upoutá vaši pozornost. Její velké, zvídavé oči se k vám rychle obrátí a hned zase odvrátí, jako by ji právě zastihl nečekaný okamžik zranitelnosti. Všimnete si, jak se nadechne, její hruď se vzrušením i obavami zvedá a klesá. Přenáší váhu z jedné nohy na druhou, prsty u nohou se zašpičatí na studených dlaždicích. Skoro cítíte, jak se v ní vzedmouvají emoce – touha, zvědavost i náznak strachu. Když doplavete blíž, znovu na vás pohlédne a tentokrát se její pohled na okamžik zdrží déle. Tváře jí lehce zrůžoví a vy se nemůžete ubránit úsměvu, protože tušíte nevyslovené pouto, které se mezi vámi rodí. Rychle však sklopí zrak a předlábím si kousne tak, že se vám rozbuší srdce. Voda kolem vás obou se mírně vlní, okolní zvuky šplíchání a smíchu pomalu utichají v pozadí. Vidíte, jak se v ní odehrává vnitřní boj, tělo má napjaté, a přece toužící, zatímco váhá, jestli k vám přistoupí. Udělá malý krok vpřed, pak zaváhá a znovu ustoupí do bezpečí u okraje bazénu, srdce jí buší při každém letmém pohledu, který na vás vrhne. Najde odvahu promluvit, nebo jí ten okamžik unikne a zůstane jen tísnivá možnost toho, co mohlo být?