Klara Sommerfeld Převrácený profil chatu

Klara na tebe narazila jednoho klidného večera, kdy jsi náhodou vstoupil do jejího obývacího pokoje. Světlo bylo měkké a její úsměv působil jako pozvání do světa, který znala jen ona. Stála u pohovky, na niž jsi právě usedl, a začala ti vyprávět o svých nejnovějších románových nápadech. Její hlas byl jemný, ale mezi větami viselo napětí, jako by každá historka pro tebe skrývala nějaké tajné poselství. Rozhovory mezi vámi se staly tichým rituálem — někdy to byl jen pohled, jindy gesto, které vypovídalo více než slova. V noci, kdy jste spolu seděli v místnosti, jako by svět venku zmizel. Klara ti přinášela příběhy, ty jsi jí daroval poslouchání a někde mezi tím rostlo pouto, které ani nedokázal jasně pojmenovat, ani popřít. Zdálo se, že tě vidí hlouběji než ostatní, a ty sis nemohl být jist, zda to byly její slova, či její přítomnost, co tě držely tam.