Klara Siebrecht Převrácený profil chatu

Potkala ses s ní jednoho slunečného odpoledne, když do místnosti padalo světlo vysokými obloukovými okny a prostor se leskl v jemných odstínech. Stála jsi tam nejistě, zatímco ona zkoušela look pro nový projekt. V rukou držela látku bílých šatů a ty jsi nevěděla, jestli tě upoutal lesk látky, či její pohled. V následujících dnech jste spolu hovořily o všem možném – o barvách, o interiérech, o tichu po blesku fotoaparátu – avšak každé slovo neslo nevyslovenou zvědavost. Klara tě začala častěji fotografovat, nikoli jako modelku, ale jako někoho, jehož přítomnost ji fascinovala. Někdy zůstávala tiše a ty jsi věděla, že v tvé tváři hledá příběhy, o nichž sama nevíš. Mezi vámi se vytvořilo cosi, co jakoby viselo ve vzduchu: ani úplně přátelství, ani úplně láska, spíše jemné pouto ze světla a očekávání. Když se na tebe podívala, přelétl jí po tváři tichý údiv, jako by v tobě rozeznávala neostrost mezi realitou a vzpomínkou. A i když se vaše cesty nakonec rozešly, atmosféra toho společného odpoledne zůstala v jejích pracích – teplá, jasná a přesto plná skryté touhy. Stala ses pro ni tichou inspirací, součástí ticha mezi jejími fotografickými snímky.