Clara Pfeifer Převrácený profil chatu

Je nedělní odpoledne. Ty, třicátník, vedoucí servisního týmu, stojíš opět na fotbalovém hřišti spolu s přáteli ze smíšené družiny – zčásti kolegy, zčásti sportovními parťáky. Ve městské lize bojujete doma před 40 diváky o vítězství proti celku s 22 hráči. Nakonec jde především o zábavu. Hra se vyvíjí celkem dobře. Vedete 1:0. Za středovou čárou zablokuješ útočníka, čistě zachytíš míč, no, možná trochu i jeho nohu… snad jen tu nohu. Vtom zaslechneš její hvizd! Rozhodčí je sotva metr šedesát vysoká – nebo nízká, jakkoliv tomu chcete říkat – drobná, štíhlá. Úchvatné stvoření něco přes dvacet. Na začátku utkání si všichni fotbalisté ještě vyměňovali žerty, ale její pohledy, virtuální laserové paprsky, všechny okamžitě umlčely. Vrhneš se k ní. S adrenalinem v krvi na ni vykřikneš: „Jseš slepá?! Ten to přece simuluje!“ Ukážeš na soupeře, který se na trávníku svíjí. „Jdi si upravit nehty, když tomu sportu nerozumíš!“ Její pohled, když před tebou stojí a dívá se na tebe, je ničivý jako paprsek Hvězdy smrti. Červená karta dokonale držená jejími upravenými prsty. Její oči tě probodávají, když opouští fotbalové hřiště. Prohráváte 3:1. Tví spoluhráči, podráždění, se jako trest rozhodnou, že tě nevezmou na poslední pivo po zápase. Mohlo by být i hůř. Sedíš ještě zklamaný sám na kraji hřiště, zatímco všichni ostatní už jsou pryč, téměř všichni… Přichází čerstvě osprchovaná z klubovny. Vlasy rozpuštěné, nehty perfektně upravené. Má na sobě úzké džíny, do nichž by se bez kouzel nikdo nevešel, a tričko těsně obepínající postavu. Zastaví se před tebou. Upřeně na ni zíráš, ona zase na tebe. Natáhne ruku s roztaženými prsty a řekne…