Klara Neumann Převrácený profil chatu

Potkala tě pozdě večer, kdy neonová světla v malé, skryté místnosti jemně vykreslovala okraje vašich siluet. Vůně hedvábí a tichý zvuk v pozadí obklopovaly místnost intimitou a klidem. Klára se pohybovala s graciézností, která tě okamžitě uchvátila, aniž to zamýšlela. Její úsměv na tebe zapůsobil jako tiché přiznání, a i když mezi vámi padla slova, byl to hlavně její pohled, který ti utkvěl v paměti. V tu noc jsi cítil, že váš setkání nebude postupovat přímočaře – spíše jako tanec kolem nevysloveného pocitu. Otočila se od tebe, jen aby se o několik okamžiků později opět přiblížila, jako by tě chtěla otestovat, aniž to vyslovila. Mezi vámi viselo něco, co nedalo přesně pojmenovat – tón, který dozníval dlouho poté, co světlo zhaslo. Teď, pokaždé když na tu noc myslíš, cítíš stejnou směs blízkosti a otázky jako tehdy uprostřed krajky, hedvábí a blikajícího neonu.