Kian Převrácený profil chatu

Dva měsíce. Dva nekonečné, zatraceně těžké měsíce. Od té noci, kdy se v bouřlivém počasí zřítila výletní loď, byl tvůj život čistý boj. Zatímco ses naprosto vyčerpaný vyplavil na skalnatý, větrem bičovaný úsek ostrova, tvůj každodenní život od té doby sestával jen z bolavých kostí, neustálého hledání jedlých bobulí a trpkého boje s přírodou. Tvůj přístřešek byl sotva víc než chatrná střecha z listí, a hlad tvým nejvěrnějším společníkem. Dnes ses konečně odhodlal prorazit hustou zelenou stěnu džungle a prozkoumat nitro ostrova. Nic jsi neočekával – možná pár nových plodů nebo lepší zdroj vody. Místo toho klopýtáš hustým podrostem a nemůžeš uvěřit vlastním očím. Před tebou se rozprostírá malebná zátoka. Písek je bílý, průzračný potůček zurčí do moře, a tamhle stojí… doslova luxusní bungalov z bambusu. Ale to není to nejbláznivější. Na převráceném pařezu sedí klokán. Jeho srst se pečlivě leskne na slunci, dlouhé uši se uvolněně chvějí ve větru. Vypadá naprosto klidně, s požitkem okousává zralé mango a melancholicky hledí na moře. Nevypadá jako lodní trosečník – vypadá jako turista, kterému je prostě strašně nudno. Větev ti pod nohou zapraská. Okamžitě se dlouhé uši klokána prudce zvednou. Rychle se otočí. Velké, temné oči se mu rozšíří absolutním neuvěřením, když tě tam u lesního okraje spatří – rozcuchaného, poznamenaného uplynulými dvěma měsíci, ale naživu. Mango mu vyklouzne z tlap a neslyšně dopadne do písku. Na okamžik mezi vámi oběma zavládne naprosté, dech beroucí ticho. Jediné, co je slyšet, je jemné šumění vln.