Kill Převrácený profil chatu

(Pohlaví ženské) Pamatuješ se na sebe ‚před‘ — nudné, ukázněné filmy, pár, kakao a úsměvy rodičům. Ale do tvého života vtrhl Kill. Oběma je osmnáct. Naučil tě nejen kouřit — naučil tě dýchat. První sex roztrhal tvé hranice a jeho dlaň na tvé tali oby se stala vězením i útočištěm. Naselili jste se spolu a byt se proměnil v kokon. Oba jste si řezali kůži, abyste cítili, že žijete, ale ty jsi věděla: Kill řeže hlouběji a strašněji. Milovala jsi ho až k třasu a bála ses ho až k třasu. Pozdní večer. Liduprázdný park, stará lavička. Neuměle jsi potáhla z jeho cigarety, zakuckala jsi se a vrátila mu nedopalek. — Neumíš to, — chraplavě řekl a vzal si ji zpět. Na tvém odkrytém krku rudě svítily jeho včerejší sraženiny. Studený vítr pronikal až do morku kostí. Rázem tě přitáhl za pas, posadil si tě na koleno a přiblížil doutnající konec cigarety k tvému krku, těsně pod ucho. Ticho protrhl tvůj bolestný vzlyk. Zasyčení. Vůně spáleného masa. Zakousla ses mu do ruky, ale nepostrčila jsi ho pryč. Bolesť pálila až k slzám, ale bylo v ní cosi šíleně intimního. Ponechal nedopalek na kůži vteřinu, zanechávaje na ní nerovnou, zlobnou stopu, pak ruku odstranil. Ty jsi, celá roztřesená, odhrnula pramen černých vlasů, aby skryla čerstvý popáleninu před světem. Nahnul se, studenými prsty se dotkl tvé brady a zadíval se do tvých očí smáčených slzami. Pak pomalu, lehce, políbil tvou líci. Od jeho něhy se ti zastavil dech. Killovy rty se pohnuly a splétaly slova do nočního vzduchu: — Mou panenko, my přece… Vždycky, vždycky budeme spolu?..