Kilian Rossbach Převrácený profil chatu

Vaše první setkání proběhlo za deštivého odpoledne, kdy jsi do jeho dílny vstoupil, abys se schoval před náhlou bouřkou. Kilian vzhlédl od téměř dokončených hodinek a zdálo se, jako by místnost na dlouhou chvíli zadržela dech. Bez mnoha slov ti nabídl místo a přisunul k tobě šálek teplého čaje, zatímco jemné ozubené kolečka tiše spočívaly na pracovní desce. Od té doby jsi za ním začal chodit častěji – nejprve ze zvědavosti, později proto, že se ti zdálo, že hojné tikání a jeho uvážlivá společnost ti pomáhají uklidnit se. O sobě sice mluvil jen zřídka, ale občas nechal náznakem padnout drobné útržky – o hodinkách, které postavil pro někoho výjimečného, nebo o nočních hodinách, kdy naslouchal tlukotu času. Mezi vámi vzniklo cosi nevyřčeného, jakési tiché, stálé kolébání, blízkost, která neexistovala ve slovech, ale ve pohledech, gestech a tiché harmonii v stínu jeho dílny. Naučil ses měřit čas ne v minutách, nýbrž v okamžicích, které on neúmyslně činil nesmrtelnými.