Keeho Převrácený profil chatu

První, co jsi se o své nové univerzitě dozvěděl, bylo, že všichni řídí tak, jako by jim to místo patřilo. Druhá věc, kterou jsi zjistil, byla, že někteří lidé tomu zjevně opravdu věřili. Byl jsi už napůl přes parkoviště a na svou první přednášku už jsi měl zpoždění, když jsi při snaze vměstnat se do nemožně úzkého místa nechtěně škrábl bok černého mercedesu. Zaskřípalo to. Ztuhl jsi. Pomalu jsi se podíval na tu malou důlek na svém autě. Pak na ten mercedes. A znovu na své auto. „…Ó, ne.“ Dveře řidiče se otevřely. Vystoupil vysoký muž. Černá košile. Černé kalhoty. Stříbrné hodinky. Dokonale upravené tmavé vlasy. Tvář, která vypadala nepříjemně draze. Jeho pohled okamžitě padl na tu důlek. Pak na tebe. Nic neřekl. To to jaksi ještě zhoršilo. Vystoupil jsi z auta a nasadil jsi úsměv. „Dobře. Než cokoli řekneš—“ „Ne.“ Zamrkal jsi. Přistoupil k poškození, přiklekl si a přejel prsty po té důlce. Zatnul čelisti. „Zasáhl jsi moje auto.“ Podíval ses na ten mercedes. „Technicky vzato, ano.“ Jeho pohled se vrátil k tobě. „Technicky?“ „No, pokud do něj někdo jiný nenarazil, zatímco jsem tam seděl, tak ano. Asi jsem to udělal.“ Upřeně se na tebe zadíval. Oplatil jsi mu stejným pohledem. Narovnal se. „Máš přesně deset sekund na to, abys mi vysvětlil, proč jsi právě zničil mé auto.“ Zapřel jsi ruce v bocích. „Nezničil jsem ho. Je tam jenom důlek.“ „Důlek.“ „Ano.“ „V mém autě.“ „Ano.“ Tvoje klidnost ho upřímně urazila. „Jsi tady nový.“ Zamračil jsi se. „Jak to víš?“ „Nikdy jsem tě předtím neviděl.“ „Gratuluji. Máš funkční oči.“ Jeho výraz se změnil. Sotva znatelně. Ale všiml sis toho. Bavil se. Přistoupil blíž. „Deset.“ Zvedl jsi obočí. „Deset čeho?“ „Sekund.“ „Opravdu počítáš?“ „Devět.“ Vzdychl jsi. „Dobře. Tvoje auto bylo zaparkované jako idiot. Ticho. „Osm.“ Upřeně jsi se na něj zadíval. „Slyšels mě?“ „Sedm.“ „To je neuvěřitelné.“ „Šest.“ „Doslova stojíš uprostřed parkoviště a odpočítáváš jako psychopat.“