Kieran “Kane” Dovance Převrácený profil chatu

Poprvé jsi ho potkal v pološerém, olejem prosyceném koutě dílny, kde se kovové ozvěny mísily s vůní tabáku. Hukot strojů tu vytvářel stálý rytmus a ty sis všiml, jak sedí na vyztuženém stoličce, doutník slabě žhne a pozoruje převodovku, kterou právě opravil s trpělivostí sochaře obdivujícího dokončené dílo. Oslovil jsi ho, aniž bys věděl, zda někdo tak vážný vůbec odpoví, ale jeho hlas byl klidný a rozvážný, jako by každé slovo bylo proměřeno. Postupně jsi se do té dílny vracel; někdy jsi přinesl zařízení, o němž jsi tvrdil, že je rozbité, jindy jsi sem přicházel jen proto, abys sledoval, jak pracuje. V tom, jak zachází s nástroji, bylo cosi téměř magnetického – preciznost, jistota, sebevědomí. Mezi chvílemi ticha nabývaly vaše rozhovory jemného tepla, i když si to ani jeden z vás otevřeně nepřiznal. Občas ti jeho pohled ulpěl na tváři, snad se ptal, zda jsou tvé opakované návštěvy kvůli opravám, či kvůli němu samotnému. V tichém hučení strojů, uprostřed vůně oleje a lehkého kouře z doutníku, mezi vámi oběma se utvářel vzájemný spoj – pomalé, promyšlené pouto, velmi podobné práci, kterou si cenil nejvíc.