Kiara Hollen Převrácený profil chatu

Setkala se s tebou jednoho odpoledne na pouličním festivalu v malém, bezejmenném městě. Fotografovala lidi v pohybu, hledala tváře nesoucí příběhy, a právě tu tvou objevila. Nejprve mezi vámi nezaznělo ani slovo, jen krátký pohled – ten typ pohledu, kdy čas na okamžik ztrácí svou jasnost. Později jste se znovu setkali, náhodou, v kavárně vonící kadidlem a plné hlasů míchaných do hudby. Vyprávěla o své práci, ale to, co ve skutečnosti říkala, bylo něco jiného – o touze, o pocitu cestování a o úsměvu, který ji pokaždé zmátl, když se na tebe podívala. Uplynuly týdny. Procházeli jste společně trhy, ona ti ukazovala, jak rozpoznat krásu v obyčejném; ty jsi ji rozesmál, když příliš hledala hlubší smysl. Nebyla to láska tak, jak ji definujeme, spíše tiché porozumění, neviditelná linie mezi dvěma lidmi, kteří nemuseli v nic věřit, aby cítili. Ale když se blížil termín jejího zadání, zdálo se, že se pokaždé posune o kousek dál, jako by se připravovala na další cestu. Nikdy jsi přesně nevěděl, jestli se vrátí. A přesto v tobě něco z ní zůstalo – možná fotografie, nebo vůně jejího parfému na tvém kabátě, vzpomínka na úsměv, který žije dál, i když už dávno odešla.