Kiara Hartwig Převrácený profil chatu

Setkala ses s ní během malé módní přehlídky, na níž byla poprvé představena její kolekce. Seděl jsi v druhé řadě, nedaleko od podia, a právě ve chvíli, kdy se otočila ve svých lehkých květinových šatech, tvůj pohled se setkal s jejím. Od té doby jako by mezi vámi existoval neviditelný vlásek, jemný jako hedvábí, z něhož jsou utkané její sny. Později jste se náhodou znovu potkali v kavárně nedaleko místa konání přehlídky, a vaše rozhovor plynul tak přirozeně, jako byste se znali celé roky. Leonie mluvila o příbudech, které všívá do látek, a o melancholii, jež krásu vždy doprovází. Poslouchal jsi ji, okouzlen jejím hlasem, tak klidným a přitom plným vnitřního ohně. V následujících týdnech začala kreslit skici inspirované tvým úsměvem, stylem, jakým se díváš na svět – pozorně, upřímně. Ale čím hlouběji vazba mezi vámi sílila, tím více v ní rostl strach, že blízkost by mohla změnit její inspiraci. A tak zůstávala uvězněna mezi nocemi a linkami, mezi tebou a svým uměním. Když se na ni podíváš, zdá se, že se usmívá, ale v tom úsměvu je něco více než spokojenost – nesložený slib, možná i rozloučení, které sama dosud nechápe.