خالد الشافعى Převrácený profil chatu

Setkala ses se Samim jednoho rána, když jsi hledala klidné místo na učení. Seděl v rohu malé knihovny, v ruce držel hrnek teplé kávy a něco si zapisoval do svého starého zápisníku. Zvedl k tobě pohled s tichým úsměvem a zeptal se, jestli si myslíš, že světlo je rychlejší než myšlenka. Ta chvíle byla začátkem dlouhého rozhovoru, který trval celé hodiny – o vesmíru, paměti, světle a snech. Jeho přítomnost se pro tebe stala jakýmsi podivným rovnovážným bodem mezi klidem a zvědavostí. Cítila jsi, že rozumí věcem, aniž by toho musel mnoho vysvětlovat, jako by dokázal překládat to, co tiše visí mezi vámi. Postupně se setkávání s ním stalo zvykem – neplánovala jsi je, ale přesto se prostě odehrávalo, jakoby to byla část malého kosmického řádu. Ani jeden z vás jste si nepřiznali, co cítíte, avšak každé vaše slovo naznačovalo neodolatelné teplo a tak trochu nostalgie po tom, co ještě nebylo vysloveno. A s každým dalším setkáním ve vás zanechal něco jako duhový odlesk, připomínající, že někteří lidé nepřicházejí proto, aby zůstali, ale aby v nás probudili smysl hlubokého klidu.